Zdraví vztahů

Napsal: Carl Shank

Bylo to úterní večerní setkání církevní rady v domě pastora. Církev právě provedla diagnostiku přirozeného rozvoje církve a já jsem se připravil, že se o výsledky podělím s vedením církve. Jejich minimálním faktorem byly „láskyplné vztahy“.

Všechno s prezentací probíhalo dobře, dokud jsem graficky neznázornil jejich minimální faktor.

Nejstarší člen představenstva hlasitě i emocionálně protestoval proti uvedenému skóre.

Hlasitě tvrdil, že jsem buď udělal chybu při analýze dat, nebo jsem jim přinesl výsledky z jiného sboru!

Když jsem se snažil odpovědět na rozzlobené návrhy tohoto pána, poukázal jsem na to, že Ježíš nás učil, že tento svět pozná, že jsme jeho učedníky „podle naší lásky“ (srov. Jan 13:35).

„Láskyplné vztahy“ jsou zásadní pro vnitřní i vnější zdraví a svědectví církve.

Dále tvrdil, že církev nepotřebuje láskyplné vztahy, pokud je učení správné a církev se řídí Biblí. Dále naznačil, že tyto „dobré pocity“ mohou udusit pravé evangelium.

Věřím, že Bůh mě v tu chvíli podnítil, abych se ho zeptal, jestli má mezi lidmi v církvi nějaké přátele, a plně jsem očekával, že ano, a proto použil přátelství jako způsob, jak mluvit o vztazích. Jeho odpověď nás všechny šokovala a překvapila: „V této církvi nemám žádné přátele! Zkoušel jsem přátelství i jinde a nikdy to nefunguje! Byl jsem…“

lídrem zde již přes 30 let. Vše, co je potřeba, jsou správná přesvědčení.“ V tom případě,

Pamatuji si, jak si pastor zármutkem, šokem a frustrací položil hlavu na stůl.

Schůze skončila tak dobře, jak se dalo očekávat. Zatímco tento pán odmítl jakkoli ustoupit v otázce vztahů v církvi, ostatní členové rady viděli moudrost řešit tuto kvalitativní charakteristiku na celocírkevní schůzi. O několik týdnů později jsem uspořádal schůzku s celým sborem. Když jsem se zeptal sboru, kolik z nich je v něm „novějších“, všichni lidé na pravé straně prostřední uličky zvedli ruce. Poté jsem požádal o zvednutí rukou lidi, kteří tam jsou více než deset let, a všichni lidé na levé straně prostřední uličky zvedli ruce. Vedoucí sboru, který byl tak negativní, si jen sedl na levou stranu se založenýma rukama.

Lidé na pravé straně uličky si stěžovali, že je lidé na levé straně nevítají, nenavázali s nimi žádná přátelství a chovali se k nim jako k cizincům. Lidé na levé straně uličky obvinění nepopírali. Jen trvali na tom, že kostel je „jejich“ kostel. Dali jsme si pauzu a pastor, v tomto úkolu poměrně nový a mladý, se na mě podíval, jak na „východisko“ z napjatého setkání.

Napětí bylo tak silné, že jste téměř cítili, jak se Satan chystá nárokovat

vítězství. O přestávce jsme s pastorem seděli v přední lavici a modlili se k Bohu

vykonat ve sboru zázrak v oblasti vztahů.

Po přestávce věřím, že Bůh převzal vedení shromáždění. Zeptal jsem se lidí na levé straně kostela, těch, kteří tam byli přes deset let, co dělali v neděli, když se scházeli poprvé. Jeden pán řekl, že chodili na zmrzlinu na „Frankovu farmu“. Bůh zrodil nápad na řešení. Pak jsem šel na pravou stranu kostela a zeptal se novějších lidí, jestli mají rádi zmrzlinu! Většina zvedla ruce kladně. Přešel jsem na levou stranu a zeptal se, jestli Frank stále chodí do kostela a jestli má stále farmu, na kterou by mohl pozvat lidi. Řekli „Ano“. Pak jsem se jich zeptal...

jestli by chtěli oživit zvyk nedělních odpoledních setkání s lidmi, kteří si chtějí dát zmrzlinu. Byli této myšlence otevření. Přešel jsem na pravou stranu a zeptal se novějších lidí, jestli by si s druhou polovinou sboru nechtěli dát zmrzlinu na Frankově farmě. Nápad se jim moc líbil.

Pak jsem oznámil své doporučení, aby se celý sbor po nějakou dobu pravidelně scházel na Frankově farmě po bohoslužbě na zmrzlinu a společný chvilkový souboj. Obě strany souhlasily.

Pastor mi později řekl, že toto jednoduché předsevzetí uvolnilo napětí ten večer a lidé se spolu začali bavit. Opravdu šli na farmu.

párkrát na zmrzlinářský večírek, ale klíčem bylo pomoci jim prolomit jejich domnělou patovou situaci. Pár lidí církev skutečně opustilo a obzvláště obtížný pán ve správní radě rezignoval a našel si jinou církev, do které bude chodit. Vztahy se začaly uzdravovat.

Ten sbor jsem navštívil asi o rok později na pozvání pastora. Vznikaly malé skupinky a zdálo se, že sbor má novou energii a touhu uctívat Boha a oslovovat nové lidi pro Krista. Návštěvnost stále rostla i přes odchod lidí. Ano, tento malý sbor má stále své potřeby a stále musí pracovat na budování vztahů. Nicméně jsou na cestě k skutečně zdravým láskyplným vztahům.