Červená: Barva závazku

Setkali jste se někdy s někým, kdo vnímá křesťanství spíše jako koníček než jako skutečné přesvědčení či životní styl? Tento typ člověka se pravděpodobně jeví jako vášnivý pro svou cestu s Ježíšem, účastní se všech společenských akcí v církvi a sem tam se zapojí... alespoň na chvíli. Pak, když přijdou osobní zkoušky nebo se církev jako celek dostane do těžkých časů, je daný člověk najednou (citelně!) nepřítomný.

Ve své církevní zkušenosti jsem byl svědkem mnoha takových křesťanů. Nejde o to, že by to byli špatní lidé nebo že by neměli opravdovou lásku k Bohu; jejich celková úroveň oddanosti je však nízká.

Když vezmeme v úvahu rozměry Trojjediného Boha, červená barva „nám připomíná, co pro nás Ježíš udělal na kříži. Zároveň je symbolem naší oddanosti Jemu“ (Schwarz, 2001 , s. 18). Filipským 2:5–8 to shrnuje takto:

Mějte mezi sebou toto smýšlení, jaké máte v Kristu Ježíši. On, ačkoli byl v Boží podobě, nepokládal za něco, čeho by se měl zmocnit, svou rovnost s Bohem, ale zřekl se sám sebe, vzal na sebe podobu služebníka a narodil se v lidské podobě. A nalezen v lidské podobě, ponížil sám sebe, stal se poslušným až k smrti, a to k smrti na kříži. (ESV)

Vezmeme-li svůj kříž

Když studujeme Ježíšův život, nemůžeme se zbavit skutečnosti, že cesta s Ním je cestou oběti. Ježíš jasně řekl svým učedníkům: „Chce-li kdo jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mě. Kdo by si chtěl zachránit život, ztratí ho, ale kdo ztratí život pro mě, nalezne ho.“ (Matouš 16:24–25) Vidíme, že sám Ježíš prokázal velkou oběť – až do té míry, že za nás dal svůj vlastní život. Také v celém Novém zákoně vidíme, že jeho učedníci tento životní styl přijali a mnozí z nich zemřeli bolestnou smrtí kvůli kříži.

Být následovníkem Krista má svou cenu. Znamená to obětovat své životy (doslova či obrazně) Bohu. Tento sebeobětní postoj může vycházet pouze z poslušnosti Bohu. Mnohokrát je lákavé „udělat krok zpět“ od církve, když se věci těžko řeší, nebo si „dát pauzu“, když cítíme, že Bůh není nablízku. Koneckonců, to je to, co nám svět kolem nás říká, že je to správná věc – někdy i maskované pod rouškou „péče o sebe“.

Červené duchovní dary

Každá barevná dimenze má dary, které jsou spojeny s danou vlastností a/nebo zjevením Trojjediného Boha. Červené dary se vztahují k hlásání evangelia a pomoci lidem prohlubovat jejich poznání (a vztah s) Ježíšem. Díky tomu zjistíte, že většina darů v této kategorii nám umožňuje obsadit různé vedoucí pozice v církvi.

Mezi červené duchovní dary patří:

Apoštol: Dar apoštola umožňuje křesťanům být uznáváni jako duchovní vůdci řadou církví. Zodpovědnost apoštola obvykle přesahuje rámec jeho/její místní církve; jeho/její autorita je nezávislá na jakémkoli konkrétním úřadu, který zastává.

Poradenství: Poradenství umožňuje křesťanům sloužit druhým prostřednictvím útěchy, napomenutí a povzbuzení, aby mohli zažít pomoc a uzdravení. Služba poradenství nevyžaduje dlouhodobý vztah s lidmi, kteří službu přijímají.

Evangelizace: Křesťané s darem evangelizace sdělují evangelium nekřesťanům způsobem, který je vede k víře.

Pomoc: Dar pomoci, stejně jako dar milosrdenství, se zaměřuje na jednotlivé lidi. Umožňuje křesťanům dát své vlastní dary k dispozici ostatním křesťanům, což jim ulehčuje jejich břemeno.

Vedení: Charakteristickým znakem skutečného vůdce je, že nemusí prosazovat svou vlastní vůdčí autoritu. Tento dar umožňuje křesťanům stanovovat cíle pro církev a sdělovat je takovým způsobem, že ostatní jsou motivováni k jejich dosažení.

Misionářský: Křesťané s darem misionářského poslání rádi opouštějí svou vlastní kulturu, aby si založili nový domov a službu v cizí kultuře, což jim umožňuje využívat své další dary v jiné kultuře.

Služba: Dar služby se zaměřuje na pomoc skupině nebo organizaci. Lidé s tímto darem obvykle dobře rozpoznávají úkoly, které je třeba udělat, a jsou ochotni tuto práci vykonat sami.

Pastýřská péče: Dar pastýřské péče umožňuje křesťanům převzít dlouhodobou osobní odpovědnost za blaho skupiny věřících.

Svobodný stav: Dar svobodného stavu umožňuje křesťanům žít šťastně jako svobodní – mnohokrát šťastněji, než kdyby byli v manželství. Jejich svobodný stav jim také ve skutečnosti umožňuje efektivněji využívat své další dary.

Učení: Ti, kteří mají dar učení, jsou schopni sdělovat pravdu způsobem, který umožňuje ostatním učit se, což přispívá k celkovému zdraví církve.

Je důležité mít na paměti, že ne všichni věřící mají všechny dary – nebo dokonce všechny barvy darů. Pokud zjistíte, že nemáte žádný z červených duchovních darů, nenechte se odradit. Duch dává dary podle svého uvážení. Naší úlohou je přijmout a využít dary, které nám byly dány. Pak se jako tělo Kristovo musíme sjednotit jako společenství, aby se naše dary mohly vzájemně doplňovat.

Nepřizpůsobujte se...

Pavel nás varuje před přizpůsobováním se světskému vzoru. Radí nám, abychom obnovili svou mysl. „A tak budete moci zkusit a rozpoznat, co je Boží vůle – jeho dobrá, příjemná a dokonalá“ (Římanům 12:2). Boží měřítko se liší od měřítka světa. Přesto být v „Boží vůli“ má větší hodnotu než veškeré světské uznání, které bychom kdy mohli mít.

Oddanost Bohu je TĚŽKÁ. Nikde v Bibli se však nepíše, že by měla být snadná. Nemůžeme tvrdit, že křesťanský život je „klamná reklama“, protože když se podíváme na přímý příklad Ježíšova života, vidíme, že i Jeho život byl těžký. Prostřednictvím červených duchovních darů se můžeme podělit o naději a příslib světlejšího zítřka: příslib věčnosti v nebi s Bohem.

Odkaz

Schwarz, CA (2001). Tři barvy služby . St. Charles, IL: ChurchSmart Resources.